Vody rozlišujeme podle původu a podle použití. Podle původu se rozdělují na vody přírodní a vody odpadní.
Vody přírodní:
• voda atmosférická
• vody podzemní (prosté a minerální)
• vody povrchové (tekoucí, stojaté a také vody mořské
Vody odpadní:
• vody splaškové (splašky)
• odpadní průmyslové vody
Sídlištní odpadní vody a městské jsou směsí odpadních průmyslových a splaškových vod. Podle použití se dělí na:
• vodu pitnou
• vodu užitkovou
• vodu provozní
Fyzikální a chemické vlastnosti, složení chemicky čisté vody
Pro poznání a úpravu vod je nutné znát fyzikální a chemické vlastnosti vody.
Fyzikální vlastnosti
Nejdůležitější je dipólový charakter molekuly vody a vznik vodíkových můstků. Voda může vytvářet různé adiční sloučeniny, maximální hustotu má při 3,98˚C a při ochlazení k bodu tuhnutí svůj objem zvětšuje. Vysoká tepelná kapacita a poměrně velké povrchové napětí má svůj význam v přírodě a pro technologii vody. Vodivost je také hlavním kritériem při posuzování elektrolytů obsažených ve vodě a slouží ke kontrole výsledků při chemickém rozboru vody. Dále to jsou také senzorické vlastnosti vody, tj. takové vlastnosti, které jsou zjistitelné lidskými smysly. Patří sem:
• Teplota
Podzemní vody mají konstantní teplotu, která se pohybuje kolem 10˚C. Vody, které mají při vývěru teplotu nad 25˚C, se nazývají termální. U povrchových vod dochází na jaře a na podzim vlivem větru k promíchávání vrstev, jedná se o jarní a podzimní cirkulaci. Optimální rozmezí pro pitnou vodu je 8-10˚C, voda pod 5˚C může poškodit gastrointestinální trakt.
• Barva
Barva vody se rozlišuje podle převládající vlnové délky neabsorbovaného záření v oblasti viditelného spektra. V tenkých vrstvách je voda bezbarvá, v metrových vrstvách se nám jeví jako modrá. Nejčastěji zabarvují přírodní vodu huminové látky do žluté až žlutohnědé barvy. V nejjednodušším případě se barva vody stanovuje vizuálně. Pro přesnější popis se používají srovnávací metody a měření absorpčního spektra v celé oblasti viditelného záření.
• Zákal
Příčinou zákalu mohou být např. hydratované oxidy železa, manganu, jíl, plankton, bakterie, jemně dispergované organické látky atd. Podzemní vody bývají méně zakalenější než povrchové a to většinou jen organickými látkami.
• Průhlednost
Závisí na barvě vody a také na zákalu. Míra průhlednosti se stanovuje jako výška sloupce vody, při které přestane být viditelná bílá deska nebo písmo určitých rozměrů.
• Pach
Pach je zdravotně nezávadný, ale působí nepříjemně. U přírodních vod může být způsoben látkami, které jsou přirozenou součástí vody, látkami biologického původu (vznikající životní činností jak žijících tak i odumřelých organismů a rostlin) a také látkami které jsou obsažené jak v odpadních vodách splaškových, tak průmyslových. Tyto zdroje pachu můžeme označit jako primární. Sekundární zdroje jsou způsobeny již např. při chloraci, která se provádí ze zdravotních a hygienických důvodů.
• Chuť
Chuť je ovlivněna látkami, které způsobují pach vody. Obecně chutnají vody s větším obsahem minerálů.